Svítání v sadu – Krajinomalba ze sbírek VČG v Pardubicích

dlouhodobá expozice od 13. 11. 2013, Zámek 3

Svítání v sadu.

Krajinomalba ze sbírek Východočeské galerie v Pardubicích

Stálá expozice Svítání v sadu Východočeské galerie v Pardubicích získala své jméno podle významného díla, ze sbírky galerie, jehož autorem je malíř Václav Radimský. Obraz dokládá schopnost vyjádřit přesvědčivě světelnou atmosféru dne, tedy jednoho z důležitých problémů, který krajináři řeší. Instalace, poprvé zpřístupněna v roce 2013, se dočkala na konci prosince obměny. Důvodem je péče o díla vytvořená na papíře, která jsme z důvodu ochrany uložili do depozitáře a nahradili olejomalbami. Věříme, že tak opět potěšíme naše návštěvníky.

Krajinomalba byla již v 19. století jedním z nejoblíbenějších druhů malby, svoji specifickou podobu nalezla ve 20. století a současné umění se ke krajině jako důležitému námětu vrací. K obrazům přírody se začala ve 20. století připojovat i městská krajina. Skutečnost, že s rozmachem průmyslu a rozvojem techniky lidé častěji nacházejí potřebu hájit krajinu a přírodu a vracet se k ní i v oblasti výtvarného umění, je dokladem hluboké přirozené potřeby. Člověk touží prožít v krajině a přírodě hlubší zážitky. Proto k významným dílům 20. století nepatří pouze klasické obrazy krajin, ale také práce, které tlumočí potřebu autorů vyjádřit svůj vztah k přírodě a vesmíru. Základním klíčem k výběru vystavených  děl je představit cestu od malby ideální krajiny, která vznikala v ateliéru, k malbě plenérové. Výběr připomíná problematiku secesní stylizace a požadavek vyjádřit v krajině osobní pocit autora. O tom, že banální, všední a obyčejné lze povýšit na svébytné umělecké dílo nás přesvědčují další obrazy  z této kolekce. Důležitým výtvarným problémem, který malíři řeší, je role čisté barvy a její hmoty. Je vázána buď na popis krajiny, prožitek tvůrce, nebo je osvobozená, nezávislá a autor s ní pracoval jako se svébytnou uměleckou hodnotu. Pro některé malíře bylo důležité položit důraz na iluzi a malebnost, jiní krásu nachází v prostém, skromném, na první pohled nezajímavém námětu. Do kolekce byl zařazen i objekt od Karla Malicha Sedím a pozoruji oblohu, který výtvarně ztvárnil banální událost a proměnil v ji meditaci nad místem člověka ve vesmíru. Je imaginativním propojením smyslové skutečnosti se snahou dobrat se počátků tvoření a života. Uzavírá tak symbolicky cestu umění 20. století.

Autorka výstavy: Hana Řeháková